2.okénko Miloše Škorpila: NEŽ SE VYDÁTE NA HORSKOU VÝZVU

V prvním okénku jsme se věnovali běžeckému stylu, dnes se zaměříme na to, jak číst cestu, jak se ve složitém terénu pohybovat a vůbec co dělat, aby byl náš běh co nejbezpečnější. Rozhodně není od věci se za pomoci map, satelitních map a obrázků seznámit s terénem, do nějž se chystáte vyběhnout. Určitě si nezapomeňte vzít vodu, mobil, mapu nebo GPS a připravte se na rozmary počasí. Také je dobré si sebou vzít malou lékárničku, zápalky nebo zapalovač – člověk nikdy neví, kde skončí. A také nezapomeňte uvědomit někoho, kam se vydáváte, aby v případě, že se do určité doby neozvete nebo nevrátíte, po vás vyhlásil pátrání.

I pohyb v přírodě má svá pravidla

Turisté musí pustit jezdce na koni, ale jezdec na horském kole musí dát přednost turistům, jezdcům na koni i běžcům. Vy jako trailový běžec byste se měl chovat jako turista. Ti, co běží nebo jdou nahoru, mají přednost před těmi, kteří běží nebo jdou dolů.

Buďte dobře vidět!

Během lovecké sezóny (ale vyplatí se to pokaždé, když běžíte do terénu) na sobě noste něco výrazně barevného, třeba čepici nebo vestu, aby si vás případný lovec nespletl s lovenou zvěří. A nejen proto je třeba být viděn. Pestré oblečení ocení i ten, kdo se v přírodě ztratí nebo utrpí nějaké zranění, neboť bude vždy lépe vidět, než když bude splývat s okolní přírodou.

Popadané stromy přes cestu

Ocitnete-li se v situaci, že se vám do cesty postaví popadané stromy, pak samozřejmě ta nejschůdnější varianta je přelézt je, ale pokud se cítíte na to je přeskočit, pak si nejdříve zjistěte, co leží na druhé straně kmene, případně na kmen vyskočte a pak si teprve rozmyslete další postup.

Kam odkládat a jak?

Pokud vás na trati postihne náhlá příhoda břišní, měli byste si, pokud je to možné, vybrat takové místo, které leží alespoň 20 metrů od cesty a v jehož blízkosti není zdroj pitné vody. Ovšem v oranžové vestičce zajděte raději ještě trošku dále do lesa :).

Jak se zachovat pokud vám cestu zkříží zmije nebo divočák

Držte se zpátky. Dejte sobě i zvířeti čas, aby mělo možnost utéct a necítilo se ohroženo. Například had útočí jen tehdy, když se cítí ohrožen. Když se zvíře nehýbe, obejděte ho velkým obloukem.

Kamenité a nerovné cesty

Běžíte-li po kamenité nebo extrémně nerovné cestě, snažte již dopředu vyhledávat očima místo pro svůj další krok, nebo pro několik kroků dopředu. I placatý kámen, který vypadá dobře, by mohl být nestabilní.

Běhání se psem

Běháte-li se svým psem, dodržujte pravidla. Na mnohých cestách je povinné mít psa na vodítku anebo vás musí poslechnout na slovo. Také nezapomeňte uklidit exkrementy svého miláčka, minimálně tedy pokud je položí na cestu.

Výběh krpálu

Při všech stoupáních, u nichž zjistíte, že se dopředu můžete rychleji pohybovat chůzí, tak do chůze přejděte. Šetří vám to energii bez toho, že byste ztráceli čas a i opravdoví trailoví profíci takovéto kopce chodí. Navíc vám ušetřené síly pomohou poté, co dosáhnete vrcholu, buď k bezpečnějšímu seběhu (nohy se vám nebudou vysílením klepat), nebo k rychlejšímu pokračování dál.

Předbíhání

Pokud někoho dobíháte a předbíháte, snažte se na sebe dopředu upozornit, abyste jej nevyděsili k smrti. Doporučuji lehké zakašlání, pozdrav a samozřejmě následné poděkování.

Sbíhání z kopce

Zůstaňte ve stejném náklonu, jako když běžíte po rovině nebo do kopce, rozhodně se nepředklánějte ani nezaklánějte. Snažte se využívat při dopadu co největší plochu chodidla. Když sbíháte dolů, je nebezpečné, když dopadnete plnou vahou na kámen, ale pokud je cesta opravdu hodně příkrá, snažte se velké kameny využívat jako schody. I zde platí, co bylo napsáno u běhu po kamenité a nerovné cestě – mít oči na stopkách a číst si cestu dopředu.

Běh ve skupině

Běží-li vás více, pak byste se měli dopředu domluvit.

• „Poběžíme společně" znamená – poběžíme pohromadě!

• „Poběžíme společně v osobním tempu" znamená – sejdeme se na předem domluveném místě na cestě.

• „Poběžíme každý sám" znamená, že poběžíte každý svým tempem a opět se sejdete až na konci trasy.

Správné držení těla

V terénu hraje správné držení těla, správný běžecký styl, velmi důležitou roli, důležitější, než při běhu po silnici nebo rovném povrchu.
Základem jsou uvolněná ramena, ruce v lokti svírající úhel 90 stupňů a nohy – chodidla dopadající pod pánev (pod vaše těžiště).
Když začne být terén náročnější a složitější, přizpůsobte mu i svůj běžecký styl a to následovně: zkraťte kroky, kratší kroky vám pomůžou držet těžiště (hlavu a trup zpříma), i když budete muset na cestě překonávat náročné překážky. Ruce můžete trošku zvednout (na plocho) a použít je k vybalancování nerovností (jako křídla), stále však mějte uvolněná ramena i ruce. Ani v tomto případě by nemělo být ve vašem pohybu nic křečovitého. Nemějte upřený pohled na zem, ale snažte se číst dopředu svou cestu.

Překonávání vodních překážek

Malý potůček – přeskočte ho!

Větší potok – zkuste vyhledat přirozený přechod (kameny, kmeny, větve, písečné ostrůvky)

Řeka – zkuste ji překonat na nejklidnějším místě (brodě).

Pěnové korunky na hladině signalizují, že pod hladinou je kámen. Při silném proudu můžete použít větev jako hůl, o níž se můžete opřít. Pokud je vody hodně a proud natolik prudký, že vás strhne, doporučuje se pro záchranu využívat kombinaci tzv. pasivního a aktivního plavání:

• Pasivní plavání v divoké vodě vypadá tak, že má dotyčný polohu na zádech. Plavec má lehce pokrčené nohy před sebou (připravené na náraz), roztažené ruce korigují směr, je možno plavat znak (obě ruce plavou současně) – zpomalí to rychlost a tělo je lépe řiditelné.

• Druhý způsob, aktivní plavání, znamená plavání kraulem (intenzivní pohyb vpřed), případné válení sudů (boční pohyb plavce).

Přestože jsme dnes skončili u plavání, stále je to o trailovém běhu, takže ať vám nohy slouží, dech se dlouží a doběhnete vždy do cíle ;)